úvodník #2015

5.3.2015

  •  
  •  
  •  
  •  

 

(Toto je „lehce“ loňský úvodník, pro rok 2014, neb jsem jaksi zapomněla, že úvodníky dáváme sem na blog také, jen tak pro přehlednost.  Tak snad mi prominete ten delší publikační mezičas, i když … opakování snad nikdy nezaškodí a v kapitalismu obzvláště. ;)

 

„Střeste své strachy!“ … tak, to je naše přání do vánočního válení, novoročního bdění a celoročního pracování. :)

 

Úvodníky a edice jsme měli v plánu psát od začátku, ale trošku jsme je (z různých důvodů) zanedbali … jeden sotva koukal. Tedy aspoň já, mé Ty (tedy j.N) to všechno stíhal levou horní a ještě se šťoural v uchu a přitom hrál tančíky. :)

 

Napsali jsme toho od rozjezdu (stránek) docela dost, i když posledních pár měsíců je to poněkud volnější. To víte, někdy se přihodí událost, kterou jeden nečeká a rozvolnění se uděje tak nějak, jak říká můj táta, „chcačky-nechcačky“.

 

Udělám tedy krátký sumář, snad se na mě za něj nebudete hněvat. V seriálku „Jádro pudla I-VI“ jsme popsali trochu našich východisek a předpokladů. Pak dokončení interiérů a exteriérů „Živnostenského dvorce“ a začátek studie „Roubenky pod horami“, která ještě čeká na své dokončení. Dopsali a dodělali jsme také studii na „husitskou faru“ a rovněž jsme dopsali a přerenderovali jeden „školní projekt“ na místo, kde dřív bývala Staroměstská radnice. A taky „Kašny do Plzně“, soutěž, které jsme se účastnili, plus nějaké další drobnosti z poslední doby v magazínu.

 

Můj bratránek mi říkal, že naše články by měly být víc pro lidi. Hm, ale co to znamená? On jim (teda těm článkům) rozumí, občas se i pobaví, pokud si je přečte, ale palec nedá. Možná bych se jej měla zeptat proč. :) Na každý pád, byl náš první rok psaní (a publikování) asi velmi nervní/neurotický, a i když jsem vždycky chtěla psát, neměla jsem ani potuchy, kolik práce to dá, než si jeden prostý architekt udělá v hlavě pořádek takový, aby mohl druhým srozumitelně říct, co myslí tím a tím nebo tamtím a oním. Jeden si asi prostě musel sednout a sebrat se. A web si musel taky sednout. Vlastně všichni, co jsme tady, si museli sednout. :) Ať už při psaní nebo při čtení či prohlížení. Obojí vyžaduje čas a trpělivost, a tak díky všem, kteří tu byli a četli, nebo jen prohlíželi.

 

 

Jana Krkošková a Jiří Novotný

 

 

ps: Sháním knížku „Le Corbusier – Kdysi a potom“. 1000 výtisků bylo vytištěno, tak se ani nedivím, že není k mání. Ale vím, u koho je zastrčená v knihovně, jen jsem se ještě neodvážila zeptat, jestli mi ji někdo půjčí. Jsem od přírody ostýchavá. :) Tak kdybyste věděli o nějakém volném výtisku, tak mi prosím napište. Kamkoliv. Předem díky.


 

do edice #02 >

přehled rubrik >

na agregát (domů) >

do redakce >



  •  
  •  
  •  
  •  

Komentář

před odesláním komentáře vypočtěte *