„Obývák“

4.1.2014

  •  
  •  
  •  
  •  

Toto je jen lehká „nahozenina“ … taková „před-studie“, a pokud se to bude opravdu dělat, pak vše zpracujeme a popíšeme podrobněji. 

Moji rodičové chtěli pomoci s obývákem. Dům mají veliký, městský, se schodišťovou halou, vysokými stropy a prostornou půdou. Kdysi byl do ulice obložený modrými keramickými obklady, ale protože jich hodně popadalo a děda asi nemohl sehnat nové, tak je shodili a nahradili barevným břízolitem. Ten je nesmrtelný a prý chutná husám, vyďobávají z něj slídu. :) Ale abych vám ten obývák nějak popsala. Je to vcelku velký pokoj o délce sedm a šířce pět metrů, podlaha je dělaná z prken. Táta před několika lety pracně celou podlahu vyspravil, a pak na ni s mámou dali koberce, takové pěkné, poctivé, asi peršany. Dále je tu kulatý rozkládací jídelní stůl, který si pamatuji ještě jako dítě; starší látková sedačka a obdélný skleněný stůl, hodiny po babičce a „skleník“ po babičce (to je prosklená skříň na sklo a porcelán), pěkná velká komoda, kytky, a ještě nějaká křesla, a další stůl … prostě všechno, co tak nějak lety přibývalo a přibylo, až se věci nakonec nahromadily, „samy.“ :)

Můj otec se nedávno nechal slyšet, že stáří musí být mobilní. :) Nevím, jak na to přišel, ale něco na tom bude. Možná jsou menší, snáze přenosné věci pro staroušky (a nejen pro ně) lepší, než těžká „hebla“, a dost možná, že je to člověk od člověka jiné. Někdo by rád uprostřed obýváku velkou rohovou sedačku, někdo ne, někomu je to šumafuk. Tak jako tak, v obýváku budou čtyři samostojná-samohybná :) křesla (když se vejde, klidně i víc) a jeden hluboký pohodlný gauč přilepený ke stěně naproti oken; trochu vyšší od podlahy, aby se z něj lépe vstávalo, a taky aby si na něm jeden spokojeně zdřímnul. Křesla mohou být každé jiné, po dvojicích nebo trojice a jedno plus. Dílem velmi pohodlné a dílem méně, nějaké lehčí, takové „čtecí“, ve kterém jeden čte a neusíná, protože, nedá se nic dělat, na čtení musí být jeden bdělý a to ze všech směrů. :) A pak je tu dlouhý jídelní stůl s osmi židlemi blízko kuchyně. Je nás hodně, tak abychom se vešli. Zvažovala jsem i lavičky, ale přijdou mi na městský dům moc selské, jestli mi rozumíte, moc venkovské. Ať jeden chce nebo ne, vesnice není město. Můžeme nesouhlasit, můžeme o tom vést spory, ale to je tak všechno, co s tím můžeme dělat. :) Nebývá dobrým tyhle věci do sebe mnoho míchat, to pak z toho taky může vyjít „pěkný kýč“. Kdysi tady byla i kamna, ale ta jsou dávno na půdě rozložená na kusy, a komíny při výměně střechy zaházeli dělníci. Smutné.

*

„Ve falešné bankovce, kterou lidé považují za pravou, nutně vznikne komplex: nikdo neobdivuje mistrovství jejího podvodu!“ … (Stanislav Jerzy Lec – Nové neučesané myšlenky)


rubrika: magazine >

rubrika: stavby >

rubrika: praxe >

na agregát (domů) >



  •  
  •  
  •  
  •  

Štítky: ,

Komentář

před odesláním komentáře vypočtěte *