O nemocnici a tvarosloví

Když/Pokud jste byli v nemocnici, všimli jste si toho taky? Že ne? No, není divu, čeho taky, vždyť tam taky pro nás, pro lidi, „nic“ není. :)

 

Je to dům nejdřív plný chodeb a dveří, pak různých přístrojů a nástrojů, měřičů, trubek a trubiček, lehátek a lůžek, a nakonec lidí. Bydlí tam hlavně hlavní inženýři (doktoři), jejich techničtí asistenti (sestry a bratři) a také technická podpora různého zaměření – manažeři, kuchařky, uklízečky, svačinoví pohůnci a tak. A ti všichni jsou tam uvnitř proto, aby nás udržovali (a udrželi) při životě.

Ale neměly by nemocnice být také trochu (nebo hlavně a úplně?) pro nás? Pro lidi-laiky, marody, co neznají ani lékařské zblo? Jak se mi to jeví, tak nemocnice dnes funguje jako továrna, která (různými způsoby) opravuje/spravuje lidská těla. Jen … na rozdíl od starých (industriálních*) továren, o kterých občas říkáme, že jsou „krásné“, tak o nemocnicích toto s čistou hlavou říci nemůžeme. Hm, možná by ale nějak „krásnými“ býti mohly, že?

 

My architekti říkáme, že domy mají své tvarosloví. To obecněji znamená, že všechny naše domy – průmyslové, náboženské, nákupní, úřednické a tp.; obecněji pak stavby obranné (vojenské), veřejné a soukromé – mají a na sobě nesou určité své (charakteristické) „tvary“, jejichž prostřednictvím „vyslovujeme“ to, k čemu má dům sloužit, od toho je to tvaro-sloví, no ne? :)

Jinými slovy to jsou takové architektonické prvky, podle kterých jeden prvně pozná, co je to za dům, jestli slouží průmyslu, náboženství, nákupům, úředníkům a tp., i když zrovna není odborníkem přes architekturu. I řecké řády* měly svá pravidla použití. Jeden si nemohl jen tak houknout dórský řád* na Venušin chrám. :) (Více dole v poznámkách.)

Mohli bychom říci, že tyto „prvky“ bývaly kdysi hojně užívanými, a známými, pevně danými a kulturně ukotvenými. Žel bohům, dnes už žádné takové pevněji dané tvarosloví neužíváme. Dnes je to tak nějak více věcí techniky a individuality architekta. :) Jediné, co spolehlivě jeden pozná, jsou kancelářské (administrativní) domy. Ale i na ty pozor, není administrativa, jako administrativa. :)

 

 

Asi si říkáte, že v nemocnici není nic dalšího zapotřebí, vždyť přece, ze všech stran jeden slyší: „Hlavně aby to fungovalo..“ a, jak často opakují kolegové architekti, „forma sleduje funkci“. No, já vám ale nějak nevím …

Říkám si … měly by nemocnice jakkoliv vyjadřovat ono (kolikrát děsivé) zaměření na „fungování“, které se uvnitř schovává? Zdůrazňovat onu lékařsko – inženýrskou stránku medicíny? A co člověk? Co ta bytost, která tam leží, a o jejíž život běží? A my, kteří jen přicházíme, lhostejno z jakého důvodu. Nepotřebujeme něco víc? Myslíte si, že potřebujeme jen přijít, při-opravit a zas ven? Nebo toto „funkční“ zaměření už prostě k nemocnicím (potažmo lékařství) patří tak, že nemocnice-továrny jsou přesně to, co očekáváme?

 

Možná by stačilo, aby na začátku všech úvah byla třeba i jen lehce odlišná představa tohoto „fungování“, možná by stačilo jenom pár různorodých detailů uvnitř i ven a kolem dokola, a možná že by to stálo za hlubší úvahu. Staré průmyslové stavby jsou také prostě funkčními, a přesto mají na/v sobě „cosi“ navíc, tak by to „cosi“ mohly mít i nemocnice. Třeba by jen pro začátek bylo fajn, kdyby tolik nepřipomínaly jakékoliv továrny (ale třeba zámky … a těch u nás přece máme :).

 

Trakař aneb velké vynálezy 

Páv udělá kolo
náhoda udělá zbytek
Bůh se posadí dovnitř
a člověk ho tlačí.

(Jacques Prévert)

 

*

Poznámky:

industriální – průmyslový

Antické „řádosloví“ či chcete-li stavitelské slohy. V odbornějších skriptech jsou k nalezení pod souslovím klasická řádová architektura nebo také systém sloupových řádů, protože sloup je jejich nejvýraznějším prvkem. Také se o nich dočtete, že antické monumentální a monumentálnější stavby byly stavěny ve třech slozích (řádech) – dórský, iónský, korintský.
Stavitelé možná stvořili řády, aby lidé věděli, k jakým bohům se vlastně modlí. :) Nebo také … lidé vyzdobili příbytky bohů, a tak stvořili řády. Nebo snad stvořili řády, aby vystihli (třeba jen částečnou) podstatu těch či oněch bohů? A možná, že jenom … lidé v konci přenesli zdobené dřevěné konstrukce do kamene tak, aby to bylo takové, na co byli zvyklí a co už stavěli i jejich předci. A dost možná … jsou to všechny tyto důvody dohromady. :)

 

 

Každý z řádů je složen z několika dílů. Tím nejpodstatnějším je SLOUP, který je rozdělen na patku (spodek, „pata“), dřík (střední část sloupu) a hlavici (vršek, „hlava“). Sloupy pak nesou na sobě KLADÍ (břevnoví) složené z ARCHITRÁVU (násloupí), VLYSU (střední zdobená část kladí) a ŘÍMSY; a stojí na čtvercové desce nazývané PLINTUS. Řády se od sebe liší tvarem sloupu, architrávu a vlysu.

Řády mají samozřejmě i své rozměry a poměry, své různorodé detaily a další a další kusy, kousky a kousíčky, kterými vás ale teď nebudu zatěžovat. Takže snad asi někdy příště. :)

Dórský řád je prostý, „mužský“, přísný, vojenský. Sloupy jsou vroubkované (-kanelované). Stavby působí přísně a řádně.
Korintský řád je naproti-tomu zdobený, jemný, květnatě listnatý, téměř salónní. :) Sloupy jsou hladké a stavby zjemnělé a půvabné.
iónský je, dalo by se dnešním jazykem říci, „vybroušená klasika“, ani strohý, ani zjemnělý, jednoduše řečeno – zlatý střed.

 

Ve Vitruviových deseti knihách o architektuře se můžeme dočíst, že řády byly užívány zejména k docílení LADNOSTI díla, což je „vyváženost zjevu díla, provedená z účelově hodnocených součástek za dodržení vnitřní zákonitosti. Dosahuje se jí řádovou zákonitostí (thematismos) nebo obvyklostí (consuetudo) nebo přirozenou povahou věci (natura).“

Zanechte komentář



Vytvořil Laskavý humr ©   2019