Kachny II.

Jak jsme očekávali, výsledné kašny jsou „moderní“. Moderní, abstraktní a zlaté. A jsou to chrliče. I když jeden si tak říká kdoví jestli, protože je „to“ abstraktní, a tak „to“ tedy nelze posoudit jen tak. No, možná by si někdo mohl říct nebo si říká: „A proč ne?“ Opáčím: „A proč ano?“ 

 

No řekněte, proč bych se měla snažit vyvracet cizí (Vaši a vaši) „negativitu“, když ji můžu otočit v pozitivitu a použít stejně, no ne? Proč prostě nebýt pozitivní? :)

první článek o kašnách na plzeňské náměstí: Kachny I. >

 

Jako příklad uvedu ještě pár dalších vět, abyste vy a Vy věděli, co mám na mysli: „Jedna ženská běhala nahá po sídlišti.“ „No proč ne?“ nebo „Jeden chlapík rozdupal bábovičky všem dětem na pískovišti.“ „Proč ne?“ nebo „V Plzni mají abstraktní a pozlacené (asi) chrliče, i když to měly být kašny.“ „A proč ne?“„?!“ … jednouchá negativistická podpásovka, že? :) Je to jako pěst, která jednoho téměř srazí k zemi. Bum.

Opáčím: „A proč ano?“, to abych přehodila ten ukoptěný hadrák (rozuměj míč z hadrů) zpátky. Jenže to se pak motáme pěkně v kruhu. Proč ne? Proč ano? Proč ne? Proč ano? Krásné kolečko, považte sami … :)

Ano … proč ano? Proč vlastně, u všech všudy, ano třeba zlatým chrličům?!

Bohužel, ale tohle „proč ano“ nenáleží mě, ale těm, kteří si říkají „A proč ne?“. Nemůžu a nechci si odpovědět sama, za ně, a za vás i Vás, jednak by to byla spekulace a druhak by to mohlo vyznít jako nemístné žvatlání. Hm. Ale jak z toho ven? Měla bych se asi optat pana autora nebo porotců, kteří rozhodovali o vítězi soutěže. Možná mých kamarádů/kolegů architektů, tedy těch, co mi zbyli, a kteří by mohli mít nějaké odpovědi na moje: „Proč ano?“. (A dost možná, že kdybych se zeptala, tak jen bohové vědí, jak by to skončilo. :) Nebo vás a Vás. Ale vy a Vy tu, stejně jako oni, nejste.

 

Tak … proč ano? Objeví se mi to v hlavě vždycky, když někdo vypustí onu formulku „proč ne“. Krom toho, že „proč ne“ lidé většinou, dle mého, používají tehdy, když někoho chtějí usadit a uškvařit hned na začátku nějakého hovoru, tak ono „proč ne“ je také, zdá se, čarovné a jeho cílem je donutit mě k tomu, abych na „proč ne“ odpověděla. Proč? Zřejmě jen proto, že to NEchce udělat onen „negativní zpochybňovač“, tak bych to asi měla za něj udělat já. Hm, ale já raději pozitivně. :)

A tak se ptám (pozitivně): Proč by „moderní“ kašny měly být jakkoliv abstraktními? Proč by moderní kašny měly být jen „něco-jako-kašny“? A proč by moderní kašny měly být/zůstat prostě kašnami? (A proč, když myslíme (na) soudobou architekturu, mluvíme o „moderní architektuře“? Je to zavádějící? :)

 

Naše tři kašny jsou prvně kašnami. (Jak jinak.:) Jsou v zásadě stejné, liší se od sebe pouze barvami a drobnými detaily, po kterých jsme je pojmenovali, a které se nakonec staly určujícími pro každou jednu z nich.

Oblic je kašna oblá, světle oranžová, s oblými tvary a detaily. Cubic je kašna kubická, hranatá, světlounce bílo-šedá. A takovým byl vlastně i český kubismus*, to asi proto, aby vynikla ostrost a hranatost hranatosti jeho hran. Třetí je Gotic – kašna „gotická“ s malými, poněkud špičatějšími výčnělky, a je temně šedá.

 

Barvy a barvičky. Nebo dřív – ach ty trvalé barvy a barvičky, které vydrží dlouhou dobu, tedy aspoň tak dlouho, jako kašny. Jak to udělat, abychom nemuseli kašny dodatečně jakkoliv barvit/dobarvovat? Říkali jsme si, že by bylo dobré, kdyby ona barva byla součástí materiálu, ze kterého budou kašny udělané, a tak nás napadlo terrazzo*. Terrazzo má totiž tu vlastnost, že je barevné tak, jak je barevná kamenná drť, kterou do něj jeden nasype … a proto může být černé, do hněda, do červena, šedé, řůžové a třeba i zelené, když přidáte nadrcené smaragdy nebo vltavíny, no může být i sklo. :) A taky, když jeden stojí přímo u kašny, může vidět jemné zrnění. Drobnost, která z dálky vidět není, neboť z dálky všechno vypadá jednolitě, ale je poměrně důležitá zblízka, neb oko člověka se na něm zachytne a už nepustí. :)

 

Naše tři kašny jsou kašnami pro lidi (Plzeňany), aby mohli posedět na náměstí. Jsou propracovanějšími a zdobnějšími „schránkami na vodu“, u kterých si může v klidu odfrknout a prodlít každý, kdo právě jde kolem. Jen tak přičapnout na jejich široký okraj, nechat si cákat vodu na záda a koukat kolem … nebo se cachtat s nohama po kolena ve vodě … houpat se na litinovém řetěze a čekat až do něj udeří blesk. Kašny pro mamky, které běhají dopoledne s kočárem po městě, a odpoledne pro stařečky a stařenky s kremrolemi v hedvábném růžovém papíru; večer zas pro mladé a neklidné … :)

 

 

 

Nic víc, nic míň. Prostě kašny – pro osvěžení a radost, odpočinek a kousek klidu, k prodlení a setrvání. Veřejné místo, které nezůstane prázdným – vyplní jej kašny, zabydlí lidé u nich a kolem nich; náměstí je najednou tak nějak … „plnější“ a snad i … živější. Kašny (a nemusí to zrovna být ty naše, i když by to bylo fajn :) sem prostě patří, to je jasná věc.

 

Troufám si tvrdit, že „chrliče“, které tam jsou dnes, toto místo vyplňují, možná „zhodnocují“ – něco mu přidávají, nějakou „přidanou hodnotu“ – jen jako přání otce myšlenky. No jo, taky bych měla pár nevyplněných přání. A nejlépe koukat jenom z dálky na to, jak voda vytéká z roury jen tak, nikam a všude kolem, všichni ji vidí, ale nikdo se u ní dlouho nezdrží. Cáká na dlažbu, na lavičky, na lidi … ledabyle. Stejně ledabyle jsou kolem roztroušené, beztak věčně prázdné, lavičky. Říkáte si: „A proč ne?“ … ale … „Proč ano?“ :)

 

 

Naše kašny jsou „dostředivé“. Uprostřed nepravidelného osmiúhelníku je pravidelná šestiboká mísa – šestiboká mísa má ve svém středu pravidelný čtyřboký jehlan – chrliče chrlí vodu na jehlan ve středu mísy … a nakonec – chrliče jsou nepravidelně, ale symetricky, rozmístěny po obvodu mísy a mohou připomínat kachny. :) Celé toto sou-kašní lemují lavičky, patníky s litinovými řetězy a schody, které vyrovnávají nerovný terén náměstí.

A co říkají o „dostředivosti“ odborné skriptum? To nazývá toto uspořádání „centrální dispozicí“ či „centrálním půdorysem“. Což je: „Rozvrh čtvercového nebo mnohoúhelníkového půdorysu stavby, který je vymezen kruhem nebo kružnicemi a uspořádán podle středu nebo svislé osy.“ A to může být kruh, čtverec, trojúhelník, polygon, ovál, hvězda nebo tvar řeckého (stejnoramenného) kříže, popřípadě čtyřlístek (kvadrilob). A aby to nebylo všechno až moc středové a pravidelné, pootočili jsme mísu o pár stupňů, takže může působit, že jde maličko „šejdrem“. Ono se totiž říká, že „symetrie je pro blbce“, tak abychom milé Plzeňany nějak nepohoršili. :)

 

první článek o kašnách na plzeňské náměstí: Kachny I. >

 

Poznámky:

ČESKÝ KUBISMUS .. kubismus začal, jak jsem se právě dočetla v jedné tlusté knížce, prý jako soukromé dobrodružství Pabla Picassa. :) Je totiž docela dost možné, že se milý Picasso jako talentovaný mladý muž prostě nudil a potřeboval v malování jen další stupeň. Prvním obrazem, od kterého počítáme vznik kubismu, jsou Slečny z Avignonu vystavené roku 1907. Picasso maluje postavy z různých úhlů pohledu, rozložené a rozfázované, složené z jednoduchých tvarů, a je zdá se lhostejným, jsou-li ony postavy nějak-jakkoliv čitelné-viditelné-rozeznatelné. Možná bychom mohli říci, že dal větší prostor fantazii před věrným zobrazením či přinesl to, co dnes lze nazvat „autonomií výtvarného projevu“ – tedy nemalují přímo to co vidí, ale to co by mohli vidět, kdyby … přičemž to, co by mohli vidět je vždy různé, protože záleží na tom, kdo se dívá. Každopádně můžeme také namítnout, že přinesl chaos, abstrakci a svévoli (nejen) do malířského umění. :) Duo Georges Braque a Pablo Picasso se postupně propracovávají z pouhého malování až ke kolážím (r.1912), kdy na obrazy lepí různé další prvky jako noviny, tapety… aby prý „evokovali realitu“ (píší v knize:). No, řekli bychom spíš, že je to asi jen nutným pokračováním dobrodružství z prvních let. Kubismus má několik fází, jejichž popisem vás nebudu zdržovat, neb jsou roztroušené různě po internetu. :)

Český kubismus jsou samé ostré hrany, průniky ploch, krystalické struktury. Nikde jinde na světě se v takové míře neužil jako právě u nás; vznikal v letech 1910 – 1914. Svědčí o tom citát: 

„Praha se stala opravdovým městem kubismu, kde se stavěly kubistické domy s byty zaplněnými kubistickým nábytkem. Jejich obyvatelé mohli pít z kubistických šálků kávu, dávat do kubistických váz květiny, měřit čas na kubistických hodinách, svítit kubistickými svítidly a číst knihy s kubistickou typografií.“ (Miroslav Lamač)

Později, po roce 1918, jej architekti přeměnili v rondokubismus, který by mohl být jakýmsi naším národním slohem – takový náš kubismus s lidovými prvky, říká se.

TERACO / TERRAZZO je kompozitní (z různých prvků) materiál z ušlechtilých kamenných drtí (mramor, křemen, žula, sklo) a jejich pojiva, které může být cementové, chemické nebo kombinace obou. Povrch teraca je ošetřen, pak broušen a vyleštěn, a nakonec povrchově ošetřen různými vosky, laky, oleji atd. Původně teraco objevili benátští dělníci jako levnou podlahu a skládala se z mramorových odštěpků, jílu a kozího mléka.

Zanechte komentář



Vytvořil Laskavý humr ©   2019