Jak jsme očekávali, výsledné kašny jsou "moderní". Moderní, abstraktní a zlaté. A jsou to chrliče. I když jeden si tak říká kdoví jestli, protože je "to" abstraktní, a tak "to" tedy nelze posoudit jen tak. No, možná by si někdo mohl říct nebo si říká: "A proč ne?" Opáčím: "A proč ano?"
No řekněte, proč bych se měla snažit vyvracet cizí (Vaši a vaši) "negativitu", když ji můžu otočit v pozitivitu a použít stejně, no ne? Proč prostě nebýt pozitivní? :)
Jako příklad uvedu ještě pár dalších vět, abyste vy a Vy věděli, co mám na mysli: "Jedna ženská běhala nahá po sídlišti." "No proč ne?" nebo "Jeden chlapík rozdupal bábovičky všem dětem na pískovišti." "Proč ne?" nebo "V Plzni mají abstraktní a pozlacené (asi) chrliče, i když to měly být kašny." "A proč ne?" ... "?!" ... jednouchá negativistická podpásovka, že? :) Je to jako pěst, která jednoho téměř srazí k zemi. Bum.
Opáčím: "A proč ano?", to abych přehodila ten ukoptěný hadrák (rozuměj míč z hadrů) zpátky. Jenže to se pak motáme pěkně v kruhu. Proč ne? Proč ano? Proč ne? Proč ano? Krásné kolečko, považte sami ... :)
Ano ... proč ano? Proč vlastně, u všech všudy, ano třeba zlatým chrličům?!
Bohužel, ale tohle "proč ano" nenáleží mě, ale těm, kteří si říkají "A proč ne?". Nemůžu a nechci si odpovědět sama, za ně, a za vás i Vás, jednak by to byla spekulace a druhak by to mohlo vyznít jako nemístné žvatlání. Hm. Ale jak z toho ven? Měla bych se asi optat pana autora nebo porotců, kteří rozhodovali o vítězi soutěže. Možná mých kamarádů/kolegů architektů, tedy těch, co mi zbyli, a kteří by mohli mít nějaké odpovědi na moje: "Proč ano?". (A dost možná, že kdybych se zeptala, tak jen bohové vědí, jak by to skončilo. :) Nebo vás a Vás. Ale vy a Vy tu, stejně jako oni, nejste.
Tak ... proč ano? Objeví se mi to v hlavě vždycky, když někdo vypustí onu formulku "proč ne". Krom toho, že "proč ne" lidé většinou, dle mého, používají tehdy, když někoho chtějí usadit a uškvařit hned na začátku nějakého hovoru, tak ono "proč ne" je také, zdá se, čarovné a jeho cílem je donutit mě k tomu, abych na "proč ne" odpověděla. Proč? Zřejmě jen proto, že to NEchce udělat onen "negativní zpochybňovač", tak bych to asi měla za něj udělat já. Hm, ale já raději pozitivně. :)
A tak se ptám (pozitivně): Proč by "moderní" kašny měly být jakkoliv abstraktními? Proč by moderní kašny měly být jen "něco-jako-kašny"? A proč by moderní kašny měly být/zůstat prostě kašnami? (A proč, když myslíme (na) soudobou architekturu, mluvíme o "moderní architektuře"? Je to zavádějící? :)
Naše tři kašny jsou prvně kašnami. (Jak jinak.:) Jsou v zásadě stejné, liší se od sebe pouze barvami a drobnými detaily, po kterých jsme je pojmenovali, a které se nakonec staly určujícími pro každou jednu z nich.
... Oblic je kašna oblá, světle oranžová, s oblými tvary a detaily. Cubic je kašna kubická, hranatá, světlounce bílo-šedá. A takovým byl vlastně i český kubismus*, to asi proto, aby vynikla ostrost a hranatost hranatosti jeho hran. Třetí je Gotic - kašna "gotická" s malými, poněkud špičatějšími výčnělky, a je temně šedá.
Barvy a barvičky. Nebo dřív - ach ty trvalé barvy a barvičky, které vydrží dlouhou dobu, tedy aspoň tak dlouho, jako kašny. Jak to udělat, abychom nemuseli kašny dodatečně jakkoliv barvit/dobarvovat? Říkali jsme si, že by bylo dobré, kdyby ona barva byla součástí materiálu, ze kterého budou kašny udělané, a tak nás napadlo terrazzo*. Terrazzo má totiž tu vlastnost, že je barevné tak, jak je barevná kamenná drť, kterou do něj jeden nasype ... a proto může být černé, do hněda, do červena, šedé, řůžové a třeba i zelené, když přidáte nadrcené smaragdy nebo vltavíny, no může být i sklo. :) A taky, když jeden stojí přímo u kašny, může vidět jemné zrnění. Drobnost, která z dálky vidět není, neboť z dálky všechno vypadá jednolitě, ale je poměrně důležitá zblízka, neb oko člověka se na něm zachytne a už nepustí. :)
Naše tři kašny jsou kašnami pro lidi (Plzeňany), aby mohli posedět na náměstí. Jsou propracovanějšími a zdobnějšími "schránkami na vodu", u kterých si může v klidu odfrknout a prodlít každý, kdo právě jde kolem. Jen tak přičapnout na jejich široký okraj, nechat si cákat vodu na záda a koukat kolem ... nebo se cachtat s nohama po kolena ve vodě ... houpat se na litinovém řetěze a čekat až do něj udeří blesk. Kašny pro mamky, které běhají dopoledne s kočárem po městě, a odpoledne pro stařečky a stařenky s kremrolemi v hedvábném růžovém papíru; večer zas pro mladé a neklidné ... :)
Nic víc, nic míň. Prostě kašny - pro osvěžení a radost, odpočinek a kousek klidu, k prodlení a setrvání. Veřejné místo, které nezůstane prázdným - vyplní jej kašny, zabydlí lidé u nich a kolem nich; náměstí je najednou tak nějak ... "plnější" a snad i ... živější. Kašny (a nemusí to zrovna být ty naše, i když by to bylo fajn :) sem prostě patří, to je jasná věc.
Troufám si tvrdit, že "chrliče", které tam jsou dnes, toto místo vyplňují, možná "zhodnocují" - něco mu přidávají, nějakou "přidanou hodnotu" - jen jako přání otce myšlenky. No jo, taky bych měla pár nevyplněných přání. A nejlépe koukat jenom z dálky na to, jak voda vytéká z roury jen tak, nikam a všude kolem, všichni ji vidí, ale nikdo se u ní dlouho nezdrží. Cáká na dlažbu, na lavičky, na lidi ... ledabyle. Stejně ledabyle jsou kolem roztroušené, beztak věčně prázdné, lavičky. Říkáte si: "A proč ne?" ... ale ... "Proč ano?" :)
Naše kašny jsou "dostředivé". Uprostřed nepravidelného osmiúhelníku je pravidelná šestiboká mísa - šestiboká mísa má ve svém středu pravidelný čtyřboký jehlan - chrliče chrlí vodu na jehlan ve středu mísy ... a nakonec - chrliče jsou nepravidelně, ale symetricky, rozmístěny po obvodu mísy a mohou připomínat kachny. :) Celé toto sou-kašní lemují lavičky, patníky s litinovými řetězy a schody, které vyrovnávají nerovný terén náměstí.
A co říkají o "dostředivosti" odborné skriptum? To nazývá toto uspořádání "centrální dispozicí" či "centrálním půdorysem". Což je: "Rozvrh čtvercového nebo mnohoúhelníkového půdorysu stavby, který je vymezen kruhem nebo kružnicemi a uspořádán podle středu nebo svislé osy." A to může být kruh, čtverec, trojúhelník, polygon, ovál, hvězda nebo tvar řeckého (stejnoramenného) kříže, popřípadě čtyřlístek (kvadrilob). A aby to nebylo všechno až moc středové a pravidelné, pootočili jsme mísu o pár stupňů, takže může působit, že jde maličko "šejdrem". Ono se totiž říká, že "symetrie je pro blbce", tak abychom milé Plzeňany nějak nepohoršili. :)
první článek o kašnách na plzeňské náměstí: Kachny I. >
Poznámky:
ČESKÝ KUBISMUS .. kubismus začal, jak jsem se právě dočetla v jedné tlusté knížce, prý jako soukromé dobrodružství Pabla Picassa. :) Je totiž docela dost možné, že se milý Picasso jako talentovaný mladý muž prostě nudil a potřeboval v malování jen další stupeň. Prvním obrazem, od kterého počítáme vznik kubismu, jsou Slečny z Avignonu vystavené roku 1907. Picasso maluje postavy z různých úhlů pohledu, rozložené a rozfázované, složené z jednoduchých tvarů, a je zdá se lhostejným, jsou-li ony postavy nějak-jakkoliv čitelné-viditelné-rozeznatelné. Možná bychom mohli říci, že dal větší prostor fantazii před věrným zobrazením či přinesl to, co dnes lze nazvat "autonomií výtvarného projevu" - tedy nemalují přímo to co vidí, ale to co by mohli vidět, kdyby ... přičemž to, co by mohli vidět je vždy různé, protože záleží na tom, kdo se dívá. Každopádně můžeme také namítnout, že přinesl chaos, abstrakci a svévoli (nejen) do malířského umění. :) Duo Georges Braque a Pablo Picasso se postupně propracovávají z pouhého malování až ke kolážím (r.1912), kdy na obrazy lepí různé další prvky jako noviny, tapety... aby prý "evokovali realitu" (píší v knize:). No, řekli bychom spíš, že je to asi jen nutným pokračováním dobrodružství z prvních let. Kubismus má několik fází, jejichž popisem vás nebudu zdržovat, neb jsou roztroušené různě po internetu. :)
Český kubismus jsou samé ostré hrany, průniky ploch, krystalické struktury. Nikde jinde na světě se v takové míře neužil jako právě u nás; vznikal v letech 1910 - 1914. Svědčí o tom citát:
"Praha se stala opravdovým městem kubismu, kde se stavěly kubistické domy s byty zaplněnými kubistickým nábytkem. Jejich obyvatelé mohli pít z kubistických šálků kávu, dávat do kubistických váz květiny, měřit čas na kubistických hodinách, svítit kubistickými svítidly a číst knihy s kubistickou typografií." (Miroslav Lamač)
Později, po roce 1918, jej architekti přeměnili v rondokubismus, který by mohl být jakýmsi naším národním slohem - takový náš kubismus s lidovými prvky, říká se.
TERACO / TERRAZZO je kompozitní (z různých prvků) materiál z ušlechtilých kamenných drtí (mramor, křemen, žula, sklo) a jejich pojiva, které může být cementové, chemické nebo kombinace obou. Povrch teraca je ošetřen, pak broušen a vyleštěn, a nakonec povrchově ošetřen různými vosky, laky, oleji atd. Původně teraco objevili benátští dělníci jako levnou podlahu a skládala se z mramorových odštěpků, jílu a kozího mléka.
