.. jako ve filmu

12.10.2013

  •  
  •  
  •  
  •  

Jistě to znáte, když někdo říká: „To je jako ve/z filmu“. Znamená to nejspíš, že je to krásné, uspokojivé, a že bychom to chtěli. Ano, už léta na to taky koukám. Už léta mi to vrtá hlavou. Už léta si říkám: Jak je možné, že to ve filmu jde?

obrázky jsou z filmu „Blade Runner“ (režie: Ridley Scott)

 

Co mám na mysli? Jsem architekt, tak filmovou architekturu přece, „domy“ ve/z filmu. :) Tedy to, co v koncích vidíme ve filmu, ne to, v čem se film točí. Dost možná, že filmová architektura je „skutečnější“ či snad lidštější architekturou než je ta, kterou vídám kolem, třebas když stojím na zastávce autobusu. Ta filmová je plná fantazie a nečekaných překvapení. Je na hraně kýče, a přece to kýč není. Ano, někdo si dal záležet na tom, aby film byl jaksi „celistvý“, aby hrdinové bydleli tak, jak odpovídá tomu, co dělají, jací jsou; aby atmosféra filmu, potažmo zobrazované společnosti, odpovídala naladění, kterého režisér chce dosáhnout, aby diváka upoutal. A k tomu používá (prostřednictvím filmového architekta) veškeré architektonické prvky, které si jen dokážeme představit. Snad proto se mi kolikrát architektura ve filmu zdá tak neskutečná, snová, fantazijní, někdy obyčejná, někdy prostá, ale stále nějak (jakkoliv) přitažlivá. Protože film, ať jeden chce nebo ne, se musí prodat a prodávat, na film lidé mají koukat a chodit do kina. Protože film prostě je „komerčním produktem“. :)

A tak mi často připadá, že architektura architektů, vystudovaných dnes při technických a jiných školách, držících se vážných technických předpokladů převzatých ze stavitelství je, ve srovnání s tou filmovou, nudná. Jak říkáme u nás doma … nuda-nuda, šeď-šeď. :)

Když jsem tak onehdy stála na té zastávce, něchtěně jsem vyslechla dvě starší paní. Koukaly na nově postavený administrativní dům či spíš domy, a jedna z nich říkala: „Když to namalujou, vypadá to hezky, ale když to postavěj, tak je to prostě neestetický.“ (Mluvila o velkých prosklených patrech, za kterými lze vidět všechny ty skříně, květiny, stoly a tak. Prostě to, co by za normálních okolností bylo za zdí.)

Zdá se tedy, že rozdíl mezi tou filmovou architekturou a architekturou kolem nás by mohl být zřejmě v tom, že ve filmu – v jeho konečném stavu –  kulisy nakonec vždy vyjdou lépe, než jak vypadají na „place“. Kdežto pokud jeden navrhne dům, tak je kolikrát lepší namalovaný na papíře, než když jej pak v koncích postaví. Možná je to kouzlo média, protože film je, stejně jako papír, vlastně také médium. Jen … nákresy pro kulisy vznikají stejně, jako návrhy pro dům. A pak, dědo raď. :) No, ne vždy to vyjde ideálně, ale dejme tomu, že mluvíme o těch áčkovějších a bé-plus filmech.

A což takhle trošku jinak? Co když filmový architekt věc nejprve vymyslí a nakreslí, a až pak přemýšlí, jak ji udělat. „Normální“ architekt, jako třeba kolikrát i já, nejprve přemýšlí, jak by to mohlo jít udělat. Skládá nad sebe koupelny a záchody, aby to bylo nenáročné, dělá pravé úhly, aby to bylo obvyklé, věnuje se zprvu více půdorysům (nebo „hmotám-objemům“), aby to bylo „funčkní“, jak nás naučili. A pak se diví, když si lidé stavějí poměrně křehké a drahé katalogové domky plné vad a závad. Hm.

Chtělo by se mi říci, že architektura by měla být osvobozena – osvobozena od stavitelství a přílišného technického uvažování. Chtělo by se mi říci, že bych si kolikrát ráda otevřela hlavu otvírákem na konzervy, abych přestala stavařsky/stavitelsky spekulovat. :) 

Chtělo by se mi říci, že by architektura potřebovala trochu více poezie. Chtělo by se mi říci, že Richard Krajčo by mohl zbásnit architekturu, ale tohle neřeknu, protože poezie může být pro jednoho takového normálního laika stejně nesrozumitelnou, jako modernisticky či pseudomodernisticky abstraktní dům ze skla pro, jak se tak říká, horních deset tisíc.


rubrika: magazine >

rubrika: stavby >

rubrika: praxe >

na agregát (domů) >

 

Náhle se zachvěje má duše

 

Pro fixní ideje
mám dithyramby na rtu,
své všechny naděje
na jednu sázím kartu.

 

Pro fixní ideje
se biju v ohni prudkém.
Až náhle zachvěje
se duše trapným smutkem.

 

Se srdcem vyprahlým
a pustým vystřízlivím
a mrtvým vznětům svým
se ironicky divím.

 

(František Gellner)



  •  
  •  
  •  
  •  

Štítky: ,

Komentář

před odesláním komentáře vypočtěte *