Hraběnka II.

11.8.2014

  •  
  •  
  •  
  •  

Zelená údolí, klenuté kopce … voňavé louky, oblačné lesy, vodojemy a továrny na pokraji … šálku kávy. Zjišťuji, že neposlouchám, co někteří (nebo jiní?) občas povídají, marně se snažím vybavit si svou (zřejmě) lhostejnou konverzaci před pár týdny u téže kávy na podloubí. Samé roztroušené kusy a výtrhy; neposlouchám, nebo si jen málo pamatuji? A tak to raději s gustem vypouštím pro naději, že (snad) bude lépe, a že hlava tuhosti kopačáku brzo změkne, a stane se tak měkkou a tvárnou, jak jen to jde, neboť život s tuhou hlavou, jistě uznáte, jest nevalným. :)

Na konci předchozího dílu o Hraběnce jsme psali, že jsme nic nevyhráli, jelikož asi nejsme nejsoučasnější, inu, co naděláme, jen … že … porota námi byla zaujata, avšak (čerpám jen z toho, co se mi doneslo tak nějak po sluchu) … zalekli se porotci kamene, řkouce, že druhý Michelangelo se ještě nenarodil, aby fontánu udělal. :)

To jednoho potěší i nepotěší, vzhledem k našemu neúspěchu. Samo srovnání s Michelangelem je docela fajn, i když to není zrovna sou-časník, ale že to prý-jaksi „nejde udělat“ (dnes?!), je námitka podivná, a dle mého se porotci prostě mýlí, neb … zrovna se dopouštíme nové stavby a hraběnka by mohla být umístěna na jejím dvorku, a dokonce (můj ty Světe! :) žije i sochař, který by ji svedl vyrobit, i když je to sou-časník. A z tohoto nám plyne, že ideály udělat lze, a ne, že ne. Konec-konců … na pár ideálů od Michelangela si můžeme šáhnout, a dokonce … jeho (ideálnímu) Davidovi se už rozpadají kotníky, jak-tak stál dlouho venku, prošleháván počasím. Je pravdou, že Michelangelo u toho sochání několikrát málem umřel …

[Gallery not found]

A tak vám nevím, podle čeho poroty vlastně návrhy posuzují. Snad podle toho, jestli to či ono dané dílo lze udělat? Co se nás týká, tak se to míjí skutečností, a to i tehdy, když budeme tvrdošíjně trvat na kameni, jakože my na něm nijako tvrdošíjně netrváme, vlastně jsme si ještě žádný materiál pořádně nevybrali, nebyl na to nějak čas, a tak jsme to vzali jen jako „věc k hovoru“. Ale ono je těm porotám nějaký „hovor k“ asi šumafuk, hovor zdržuje (Čas jede! Čas frčí! Čas nepočká! :), a navíc, jak si tak nechtějí/chtějí zadat, tak se asi snaží vybírat podle nějakých, jak by jistě řekl kapitán Jack Sparrow, „svých/individuálních úhlů pohledu“ na to, co je současné, nějakou tu obecně „nejsoučasnější věc“. Mohlo by to vlastně být cokoliv, a zároveň nemohlo … to je guláš, panečku, páni porotci musejí být opravdoví giganti, a nemám na mysli kedlubnu. No, asi v tom jen uměj chodit. :)

Kámen tedy asi není dostatečně sou-časným, a tak … inspirováni porotou, nás napadlo, vytisknout Hraběnčí fontánu na 3D tiskárně, technologie je to stále plenková, možná bychom tedy mohli i říci, že současná, protože je to něco nového, co lidé ještě dobře neznají. Něco nového … jo, to bude ono, to bude asi to současné, TO NOVÉ. :) Ale to nové, většinou bývá dost drahé… Tak, zdař bůh!


díl první: Hraběnka I. >

rubrika: magazine >

rubrika: stavby >

rubrika: praxe >

na agregát (domů) >


 

„Vole už z toho lopocení mám… jak pořád břicho k bradě vypínám…

Kyčle mám vražené až do panděra a zadek hřbetu rovnováhu dělá…

Já nejsem malíř a sem nepatřím!“     (Michelangello Giovannimu di Benedetto)

 



  •  
  •  
  •  
  •  

Štítky: , ,

Komentář

před odesláním komentáře vypočtěte *