Co je architektonická studie?

Již jsme naznačili, že „obyčejní“ lidé vlastně nerozumí, k čemu by jim architektura měla být a mohla být dobrá. Je to jejich chyba? Ale ne, jistěže nějak zcela není – v zásadě je tomu spíše jen a zpravidla tak, že vše je pokaždé směsné a čas plyne a „časy se mění“, v čemž se mění i ona směs důvodů.

 

Nedávno jsme zrovna zažili situaci, v níž lze tento fakt jednoduše vykázat. Mluvili(a) jsem s majitelkou spíše střední stavební firmy a ona se zcela bezelstně zeptala: „A k čemu je vlastně tahle studie?“, tím míněno architektonickou studii třebas rodinného domu, čímž se vší úctou dočista otevřela a ukázala „objektivní stav“ věcí. „Obyčejný“ člověk by jednoduše řekl, že „k ničemu“, a bohužel by měl asi pravdu, pokud by ji nepotřeboval jakkoli sekundárně, třebas jako „bonus“ k pozemku či staré stavbě při prodeji, jako „jen tak“ k rozmýšlení variant k čemukoliv a mnohokrát podobně.

Řekla (pokusila ze svého mínění objasnit) jsem jí, že architekt není pro každého. Ale ne v tom smyslu, že někdo jej je či není jakkoliv „hoden“, jak by si to zcela určitě mnoho lidí mohlo vysvětlit, nýbrž spíše ve smyslu pozitivním, protože někteří lidé opravdu architekta nepotřebují. Není přece nic nepřirozenějšího, než když vám někdo navrhuje dům. Je to právě velmi osobní vztah mezi klientem/klienty a architektem, bez kterého by architektura nebyla a být nemohla, a který mnoho lidí nechce, nemůže nebo není ochotno z nějakých svých důvodů „akceptovat“. Architekt by měl poznat (v mezích své profese) člověka nebo rodinu, pro které pracuje a podle toho pro ně a jen pro ně navrhnout dům/bydlení. Výsledkem architektova „poznání“ klienta/ů je přávě ona studie. (Výsledkem spolupráce klienta/klientů a architekta je právě ona studie domu.) … Více k bydlení se dočtete tady, v článku „Bydlení je obtížné téma …“ >>  – především na samém konci článku.

 

charakteristika předmětu

Naším (mým) míněním je právě a jen to, že architektonická studie je výchozí rozvrh stavby (třeba onoho rodinného domu, ba právě toho), který předchází funkcionálnímu i technicko-konstrukčnímu návrhu, pokud v a s ním mají žít-bydlet lidé. Případně kupříkladu u skladové haly je to víceméně jedno, tam lidé žít a bydlet nebudou (není třeba na ně brát ohled), ale s lidmi je to „kupodivu“ docela jiné.

 

naše pojetí předmětu

Standardně projekt či „projektová dokumentace“ domu sestává ze dvou částí – „návrhové“ tedy architektonické části a stavebně-konstrukční části. K čemu tedy „obyčejnému“ člověku slouží taková (architektonická) „studie“? Účelem architektonické studie není nechat vytrysknout gejzír kreativity a originality, nýbrž předestřít rozvrh celé stavby či návrh řešení domu (vnějšku i vnitřku) nebo jeho části právě prostřednictvím oné (architektonické) studie tak, aby vyhověl klientovu bydlení/nárokům/potřebám a jeho finančním možnostem, a zároveň aby dal domu nějakou „přidanou hodnotu“ (kterou celá stavba získá na ceně/hodnotě). Stává-stane se „dílem“ a jeho cena stoupne.

Vezměme například sídlo v Baskerville. Všichni jej známe a všichni víme, co se tam událo, přesto, že žádné psí strašidlo nikdy neexistovalo. Nebýt sira A.C. Doylea, tak by o Baskerville ani pes neštěknul a zřejmě by mělo daleko nižší „hodnotu“ než má nyní. Takovou „sílu“ má literární dílo a takto nějak to „funguje“ i s architektonickou studií, nebo by alespoň mělo, protože právě toto je hlavní smysl architektonického návrhu/studie domu. Architektonická studie může klientovi ušetřit nejen peníze, ale i čas, kterého se nám dnes tak nedostává… ale o tom byla již řeč na jiném místě >>

 

V případě běžného/“obyčejného“ člověka, který staví zřejmě jen jednou za život, je to rozvrh rodinného domu. Kupříkladu – někdo chce bydlet v přízemním domě, někdo ve vile, jiný v přepychu, další skromně, někdo má velikou rodinu, někdo žádnou, někdo chce dřevěný, jiný cihlový dům, někdo chce přistavovat a rekonstruovat a tak dále a tak podobně, je toho mnoho a každý z těchto projektů má svoje individuální nároky a řešení. Proto také vypracování studie trvá různě dlouhou dobu a můžeme říci, že je to cirka od tří měsíců výše. Někdy shoda mezi klientem a architektem trvá déle, někdy je dům (tedy jeho návrh) „hotový“ takřka ihned po předložení prvních skic, záleží víceméně na náročnosti a představách klienta a také šikovnosti architekta poznat i explicitně nevyřčené. :) A jak už jsme někde zmiňovali, tak každý bydlíme jinak (i když v základu stejně :), bez ohledu na to, co může být právě v módě.

Jsme toho mínění, že studie/návrh je jednou z nejdůležitějších částí tzv. „projektové dokumentace“ (o této budeme psát v jiném článečku později), neboť v ní dochází k přímé specifikaci budoucí stavby, která je v následných fázích dokumentace rozpracovávána, což značně zjednodušuje práci při podrobnějším stavebním dopracovávání projektu a není proto vhodné ji spojovat se stavební částí projektu.

To máte tak, dobrá studie je jako dobrá předloha (scénář) k filmu (třeba „Konec starých časů“), všechno pak už jde krásně samo, herci si nemusejí výmýšlet „koniny“ a režisér koneckonců také, všichni si to užijí bez zbytečných stresů a výsledek určitě bude stát za to. :) Studie tedy slouží jako „scénář“ (podklad) pro jakékoliv stavění a může posloužit i k předprojednání věcí vážících se k budoucí stavbě, na úřadech a v různých institucích.

 

Co by měla studie obsahovat? Architektonická studie je tedy ve svém výsledku dokumentací a je rozdělena na dvě části: TEXTOVOU a VÝKRESOVOU.

V textové části by mělo být obsaženo zadání, popis či obrazové přílohy všech podkladů použitých pro návrh a celkový popis architektonického návrhu.

 

Ve výkresové části by pak měly být obsaženy tyto výkresy:

 

1. „Situace“/Umístění stavby na pozemku ve větším měřítku, zpravidla postačuje měřítko 1:500 či 1:1000, kde jsou k vidění okolní stavby, silnice a chodníky, potoky a řeky, významné prvky, hranice chráněných území, čísla parcel a objektů, vyznačení řešeného území, kóty vzdáleností stavby od hranic parcely. Pokud si to situace vyžádá, je pak na uvážení architekta, jestli udělá podrobnější výkres či nikoliv kupříkladu v měřítku 1:200, ale v zásadě to není potřebným, neboť studie může posloužit také i k doplnění a případnému sběru informací pro další stupeň dokumentace. [singlepic id=281 w=180 h=150 float=left] Ve studii je dobrým zakreslit i základní přípojné body pro vodovod (studna, veřejný vodovod), kanalizaci (septik, veřejná kanalizace), elektroinstalace (el. sloupek), telekomunikace; sklony střech a orientaci ke světovým stranám (severka), zeleň, vrstevnice a třeba i nějaké významné body v okolí a krajině a další a další … a pokud architekt uzná za vhodné, může do situace doplnit i spoustu dalších informací. Jak vidno, studie může být velmi různorodá v závislosti na místě, kde jeden chce stavět. :) *

 

2. Půdorys v měřítku opovídajícím velikosti stavby, obvykle to bývá měřítko 1:100 s nerozlišenými materiály zdí a stropů (tzv. „vyčerněné“) pro větší názornost. Stavařské příručky říkají, že půdorys je vodorovný řez domem ve výšce jeden metr nad zemí. Tento způsob vyjádření stavby/vyjadřovací nástroj v půdoryse architekti převzali pro další a snadnější návaznost na zpracování stavebně-konstrukční dokumentace. Avšak pro normálního smrtelníka jsou plány většinou nesrozumitelnými a je na architektovi, aby jim dům předestřel i jinak, třeba ve skicách nebo vizualizacích (viz níže), což je další způsob vyjádření/nástroj architekta. Každé patro/podlaží domu by mělo být zakresleno, okótováno a ve studii ukázáno spolu s plochami a čísly místností. U všech půdorysů by měla být vyznačena orientace ke světovým stranám, neb právě toto je velmi důležitým pro pohodlné bydlení.

 

 

 

3. Řezy stavbou. Zpravidla se člověk ve studii může setkat se dvěma nejčastěji užívanými způsoby řezu stavbou: příčnýmpodélným. Příčný řez je kolmým na podélnou osu objektu, podélný řez je s touto osou rovnoběžný. Je jen na uvážení architekta kolik řezů udělá, aby názornost stavby byla co největší/nejjasnější. Více řezů je zpravidla dokládáno ke složitějším stavbám, například pokud je ve studii použito více výšek stropů atp. Řezy bývají vedeny schodištem, je-li v domě.

 

 

 

 

 

4. Pohledy by měly být v měřítku přiměřeném půdorysům, obvykle tedy 1:100, ale nemusí to být vždy pravidlem, záleží na tom, co vše chce a potřebuje architekt v dané studii zvýraznit. U pohledů jde o tzv. „pohled ortogonální“ či také pohled „kolmý“ :) k jednotlivým fasádám (vnějším zdem) domu bez perspektivního zkreslení. Tedy všechny výšky jsou tzv. „pravdivé“, nezkreslené. Fasády bývají označovány dle orientace ke světovým stranám (severní, jihozápadní) nebo místní situovanosti – dvorní, uliční atp.

 

 

 

 

 

 

5. 3D vizualizace nebo jinak pojaté prostorové skicy pro správnou představu klientovu (i úředníkovu) jsou také nedílnou částí studie. Přece jen běžný člověk se lépe orientuje při pohledu na obrázky než na půdorysy. Obrázky vlastně všem usnadní představu, takže by měly být součástí každé dobře provedené studie a v dnešní době by to jistě již mělo být samozřejmostí, i když bývají hodně časově i technicky náročné. Barevné obrázky mají všichni rádi a rádi se jimi chlubí. :)

 

*

Jak už jsme zmínili výše, studie nemusí obsahovat typy materiálů, blíže specifikovanou střešní krytinu a tak podobně, je to „pouhý“ rozvrh stavby v možnostech. Nemusí obsahovat ani materiál nosných konstrukcí, protože vychází pouze z možných předpokladů, které mohou, ale nemusí, být naplněny, neboť přesnější rozvaha nad konstrukcí jako takovou by měla být blíže specifikována v tzv. „projektu ke stavebnímu řízení“. Architekt by měl samozřejmě už v návrhu studie respektovat všelijaké normy, zákony a konstrukční zákonitosti, ale neměl by jimi být „vlečen“.

 

Co je potřeba ke zpracování studie?

 

1. Zadání, tedy určitá představa o tom, jak a v čem by chtěl jeden bydlet a pokud není nebo pokud je klient poněkud zmaten otázkou, opět je to architekt, jež by měl dopomoci k jejímu zodpovězení podle toho, co mu klient řekne/sdělí o sobě a svém současném (a chtěném) bydlení. Jak už jsem psala výše, tato osobní vazba je nezbytná.

 

2. Zaměření terénu (tj. pozemku) na kterém má dům stát. Pokud není terén příliš náročný, pak můžeme s přivřením obou očí počítat s rovným terénem, ale ve velké většině případů je nutné přesnější geodetické zaměření. Usazení domu v terénu a na pozemku je jedním z velmi důležitých zadání/řešení studie.

 

3. Jedná-li se o rekonstrukci, je zapotřebí původních plánů domu, existují-li. Neexistují-li, pak dům musí být zaměřen. Dnes se už „nelítá“ s jenom pásmem, dnes máme všeliká laserová zaměřovátka různých značek a funkcí.

 

4. Fotodokumentace čili fotky. :) Jakékoliv, ale nejlépe barevné a za pěkného počasí.

 

5. Smlouva pokud možno s ověřenými podpisy obsahující přílohu se zadáním (před-shodami) konkrétní studie, a to ze všelikých různých důvodů. Jednoduše řečeno, bez smlouvy se v klidu pracovat nedá, ať si kdo chce, co chce říká, ať si mamka slzy utírá. :) Je zjevným, že jakákoliv neformálnější spolupráce zpravidla selhává, protože se velmi často najde ten či onen z obou stran, který se jakoukoliv neformálnost pokusí zneužít. To nemusí být dáno a priori mravními vlastnostmi dotyčného – postačuje jen změna situace věci zcela vnější, lidé si dnes navykli právě takto řešit své potíže. Bohužel, i často skvělý člověk najde ke svému jednání odůvodnění: je nucen, musí tak tak jednat.

 

A cena studie? Cena je různá a zpravidla ji stanovujeme podle tzv. „honorářového řádu“ procentuálním podílem z celkové ceny domu/díla, nemůžeme tedy obecně říci, kolik v průměru bude stát studie. A dále také platí, že čím menší projekt, tím náročnější (jistě pro architekta pracovně, tedy i nákladově), a proto u menších projektů je procentuální podíl z celkové investice vyšší. V zásadě se ale domnívám, že takto stanovovaný honorář je nesmyslným, závislost architektova honoráře s celkovou investicí nijak nesouvisí a neměl by souviset. Honorář by měl být smluvní v závislosti na pracnosti a délce trvání projektu a možnostech klienta/ů. Přece jen je rozdíl mezi ředitelem banky a třeba řemeslníkem či staršími manželi. Více se o „našich“ cenách dozvíte tady >>

Pro informaci proto připojuji program pro výpočet honoráře podle honorářového řádu >>

a zde ještě další doplnění >>

 

Co by měl klient ještě vědět?

Jeden klient by měl také vědět, že studie podléhá autorskému zákonu (duševní vlastnictví) a že každé její zneužití či použití bez souhlasu autora je soudně napadnutelné. Ostatně o podrobnostech se dočtete v „autorském zákoně“ >> … prosím, čtěte pečlivě – je to asi třeba. :)

*

To, co jsem zde napsala je v zásadě to nejpodstatnější a základní, co by měl klient vědět o architektonické studii, aby si pak nepřipadal zmatěně a abychom předešlli trapným chvílím ticha, jak se tak v mnoha situacích stává. :)

Zanechte komentář



j.N

Před 6 roky

Jak tut čtu j.K jistě užitečný příspěveček, tak bych ledacos dodal, ale na to bude snad ještě času habaděj. Takže snad jen k onomu:

 

"… a že každé její zneužití či použití bez souhlasu autora je soudně napadnutelné."

 

… nojo, tojo … stran legality vzato. Ale stran druhé poloviny záležitosti, stran legitimity, je to navíc znatelně nemravným. Tahle mravnost nám má ušetřit všeliké legalitní trable (tedy nakonec i peníze, že ano). Pakže je tahle mravnost docela k ničemu … neužitečnou.

 

Vytvořil Laskavý humr ©   2019